Návštěvnost
26
26
Anotace: /26. 4. 2010/ /29.5.10/ /17.6.10/ /18.6./ byl to vcelku porod a nedovedu to označit za definitivní. asi to ještě nějak poroste a tak. ~J~
je v městě jako v porcelánu
a přemýšlím kam se asi chýlíš
těžko věřit že ještě
nenastaly deště
nevím kdy pokvete
šero toho rána jako tehdy
noci teskné a noci jasné
kdy v žlabu hvězd
tečou smutky lidí
jsi jediný který je vidí
a kaluže dýchají stíny na stěny
kde srdce spí a umírají zazděny
těžko se ptát a těžko pátrat
po patrech kde páter
si páteř ze zad vyňal
směle dál po stezkách
řekách kaluží a snech
s bílou pěnou u huby
asi padnu brzy
naruby
když modrý černý pohled
jak to ráno samo
mě na stůl řezníka si pokládá
jako otázku nesmělou a nevhodnou
pro tu samotnou chvíli
a kdy zrak mě jako noční zloděj vykrádá
kdy ústa líbají mě mlčením
asi jsem našla už střed vesmíru
a večer ráno noc spojily se v jedno
svatá trojice co vtělila se ve dno
studna plná žlabů řek a strání
moří racků žádajících smilování
žádajících radu prosím co teď s tím
jsem na tom dně - skutečně posledním?
tma a sůl mlčí a svoje taje střeží
tak jako ráno racci na pobřeží
kde slunce mlhou není k mání
a moře jehel žádá slitování
ježíšku prosím zas ten starý trik
jak tehdy na vinobraní
nastavím jim tvář a druhou čelem k zbraním
ve spánku ze sna rozběhnu se za ním
ze spánku tetelíc se na okraji střech
kde jen moře myje jeho tajný břeh
nu tak si měj měsíc nad hlavou
ale já ho taky mám a navíc
dnes jsou to spíše mraky
které žertují s našimi zraky
špatně zavřené oči omylem ne náhodou
jsou dnes již dávno dávno za vodou
je noc až k šílenství a nezdá se mi sen
který se v přítmí bláta krčí podveden
kaluže chlad a jiní hosti
nažrali se nás do sytosti
líbá mě mlčení tak ticho mučí právě
divit se budu zítra vlajkonošům v trávě
že mezi hvězdami modré cáry vlají
krupobití světla na tom města kraji
marně se nyní oči za noc kají
když ruce je s radostí jehlou provlékají
tak jako jehlu velbloudem
jak vraha biblí před soudem
chytni to jaro za jeho paže slabé
nespouštěj z očí nech ho jen ať kane
na ubrusy stvolů změklých životem
z nichž hlava jde dokola ladným pivotem
vyhnat slova co skrývají se v pasáži
umí jen racci zrána na pláži
do nichž si vlny zamyšleně naráží
a platí za sprchy na opuštěném nádraží
a prosí odpuštění lístek nikam smím?
Pro mlhu doufám že se probudím
Někdy brzy vedle slunce na polštáři
Jež se mi zhasit nikdy nepodaří
Do rána modrého svoje životy jsme vypili
Kéž zastaví se dlouhé běhy na chvíli
Pít ach ty strouhy mezi hvězdami a ránem
Za tmy být namalován Zurbaránem
Za tmy a nežít víc už nic
Vytrhat si zuby vzduchu z plic
Žel bohu a bohu díky
Jsou noci zoufalými uprchlíky
Z nichž víno vane a také tragédie
A smutek že své hvězdy nevylije
Do řeky do struh do kaluží rána
Ze sna noci pro svatého Jána
Pryč jsi ty chvíle proč mizíš v dálce
Proč císaři míří k zemi svoje palce
Oni to nevědí a bolí naše srdce srostlá
Ve zdech vdechnutá a žití prostá
Co blízké je to těžce opouští se
S tím pak i poslední dech opustí plíce
Až přijde to až vesmír vyvrhne nás s voru
Rozprskneme se do prostoru?
Nebudeme věčná hudba beze dní?
Zase a opět život mocný bezedný
Znám ten okamžik kdy není tma a není čas
Budem jím potom zase někdy zas
Poplujem tehdy nehybní tam někde po obzoru
Částečky útržky prach rozsypaný do prostoru
To bude domov to bude ta zem
Která mi noc za nocí hltí sen
A je to tíž kterou každý v čase nezakusí
Jiný vzdoruje dokud jeho ta moc nezadusí
Má země
Ať kvete ta země má
Kde vše ztracené
Zas tiše na dně tůní
usíná
Komentáře (17)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisknedivím se, délka je dost nestandardní. ale děkuju ti velmi, že jsi jí věnoval pozornost. mám konkrétně tuhle báseň hodně ráda a považuju ji za jednu ze svých nejlepších, i když ostatním to tak připadat samozřejmě nemusí; jen je to jedna z těch mála, kterých si opravdu vážím. smysl unikat jistě může, protože jsou v něm zakleté obrazy velmi konkrétní, které sotva může uhodnout někdo, kdo tam se mnou nebyl a možná ani ten, kdo tam byl... ) každopádně jediné, o co mi jde, je, aby z ní prýštila určitá atmosféra, protože v závěru o konkrétnost v té básni vůbec nejde... je to jen o pocitu. když někoho osloví, velmi mě to potěší. je to text, u kterého jsem se asi nejvíce vydala ze sebe a proto jsem tak nadšená, kdykoli ho někdo čte. takže ti velmi děkuju za okomentování a hlavně za přečtení! protože to vyžaduje trpělivost.)
17.03.2011 02:35:00 | Já Esther Ruth
Ty, Ester Ruth, poslyš! Po pár verších jsem se nejprve zalekl délky, avšak po náhodném skoku kamsi doprostřed a na konec, již pln touhy si ji celou vychutnat, jsem se vrátil zpět na začátek a rozhodně mě nezklamala. Cítím se nadšen obrazy, kterés namalovala, byť smysl básně jako celku mi možná při prvním čtení trochu unikl.
Dík za krásnou chvilku!
17.03.2011 02:31:00 | Špáďa
"26" je výzvou všednosti. "26" je výzvou k lichosti.
14.10.2010 15:32:00 | 11477
26 26 26 26.....
.
zvonivost své taje doprostřed
.
a zrána krasoněžně vytéká
z třepotajících se hlubin okapů
--
štěstí k okamžitému užití
/bez úroků/
personifikace cíle s nádechem patřičnosti
--
"26" je svět politý limonádou!
14.10.2010 15:29:00 | 11477
"26" je fenomén, je to jako obsese prvočísly (i když samozřejmě 26 není prvočíslo) nebo jiný druh posedlosti. "26" je čtivá, půvabná, nerušivá. naproti tomu je silná v rámci nerušivosti, tedy tak akorát. "26" je dlouhodobý efekt, fenomenální efekt!
10.10.2010 13:05:00 | 11477
neplač. další důvod, proč se netěšit do práce... ach jo.
11.08.2010 12:33:00 | Já Esther Ruth
ale tak aktivní zase nejsem jako při předchozích dvou zjeveních.. chození do práce je svině a bere to energii. mám tu sotva pár keců za týden. třeba ještě ožiju, nevim.
11.08.2010 01:31:00 | melancholik
čas, kdy se zjevuje melancholik.
09.08.2010 14:45:00 | Já Esther Ruth
a to jest jaký čas..?
07.08.2010 10:33:00 | melancholik
dobrá volba.) (samozřejmě do toho nemám co kecat;)
04.08.2010 22:43:00 | Já Esther Ruth
mimochodem koukám,že zas přichází tvůj čas.)
04.08.2010 22:43:00 | Já Esther Ruth
vybral bych si.)
04.08.2010 21:25:00 | melancholik
ježíšku prosím zas ten starý trik
jak tehdy na vinobraní
nastavím jim tvář a druhou čelem k zbraním
ve spánku ze sna rozběhnu se za ním
ze spánku tetelíc se na okraji střech
kde jen moře myje jeho tajný břeh
04.08.2010 21:25:00 | melancholik
Osobnost (jako vlasnost) (u poezie) nevadí.
27.07.2010 12:43:00 | ludmil
Jako vlastnost.
27.07.2010 12:43:00 | ludmil
děkuju, děkuju moc. řeknu takovou hnusnou frázi - nevíš, co to pro mě znamená (ve skutečnosti si myslím, že spíš víš) - mám teď nějakou tvůrčí krizi a tak začínám zase deníkově a mám pocit že úplně jakoby odznova. je pravda, že tuhletu "báseň" mám asi skoro nejradši, nebudu se tajit tím, že je trošku inspirovaná edisonem ale v jádru je to samozřejmě něco úplně jiného... měla to být taková momentka, i když to, jak je to dlouhá, tomu moc nenasvědčuje, takový obraz, to by asi bylo nejpřesnější. píšu vlastně pořád o tom samém a ať se snažím jak se snažím, vždycky nakonec řeším tutéž věc... takže děkuju moc, přečtení a pozornost pro mě hodně znamená, tak samozřejmě i komentář. podle dat sis jistě všimla, že už mi tu leží déle - nechtěla jsem ji sem původně dávat, protože mám pocit, že je hodně osobní. uvidím, jak dlouho mi tady vydrží. tohle je opravdu takové moje literární dítě, které mám hodně ráda. ) ještě jednou dík.
25.07.2010 00:11:00 | Já Esther Ruth
Takhle, jako před chvilkou při čtení, se mi už ohromně dlouho nezatajil dech! Vzala jsi mi slova... :) Snad se k tomu ani nedovedu slovně vyjádřit. Ale víš ty co? Ve mě to teď tolik bouří... Musím si to přečíst ještě aspoň jednou! Abych to zvládla všechno vstřebat, uvědomit si, vysvětlit si...ect... :) Krása!
24.07.2010 23:33:00 | Patěnka