Hrajem´ si na splašené koně
Můj malý jezdec si mne osedlal
a po kobercích přízraky své honě
ostruhou povel bezprostřední dal
Hrajem´si na splašené oře
Můj malý jezdec rychlosti je král
V rachotu hromů, blížící se bouře
Bez sedla, uzdy bujně rajtoval
Dál neúnavně svoji klisnu žene
Krok v skoku, trysku, zmírňuje se v cval
Dusot je slyšet v patře, v celém domě
Cele se poddám tváři umíněné
Vpřed přes překážky, aniž by se bál
Jsem tady pro něj. On je tu zas pro mě…
vyzařuje z toho tolik energie, až mám pocit, že my písmenka unikají, ale ten pocit z té bezprostřednosti mi vůbec není cizí..
27.07.2010 19:07:00 | zelená víla