Procitání
Procitání
Anotace: Když bezmoc paralyzuje..
Právě mi přirostla k srdci
hudba, co tiše hrála
a zněla
v to dávno, co byl tak blízkým,
že rozerve hranice studu.
Láska nám stála za
- setkání pár,
- slov o něco víc,
než nebe má hvězd.
A ostří námi nevnímané,
schované pod něhou,
lehoučkým vánkem se vrylo,
pak
hvězdy popadaly.
A my dostali strach.
(Lidi jsou prostě srabi)
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
procitej rači ráno,slunce nespadne milá dámo,
spíš tě zahřeje od chladu,tak přeji štastnou dráhu...
18.03.2011 17:00:00 | Danger
Až přijde ten správnej okamžik, tak strach se překoná...pak i hvězdy budou svítit jasněji...***
18.08.2010 00:08:00 | chroust17
Také jsem nakoukla očínkem napoprve a jsem osobně tuze moc moc spokojená!Má duše si báječně vrní:-)
12.08.2010 23:52:00 | ilona
Jsem ráda, že jsem Tě navštívila, myslím, že Tě čtu prvně, ale nelituju. Jen piš dál... :o)
09.08.2010 14:05:00 | labuť
