Srpnový Večer

Ten horký sprnový veřer,
čas všech neřestí, všech hříchů,
čas jako stvořený pro píseň dvou těl,
čas jako stvořený pro smrt z vášnivosti.

Ne, žádný hřích, neskrotný, nespoutaný.
Pouhá láska jen,
ta tehdy celou mě prostopila.
Však, to je vlstně taky hřích,
ten největší hřích
a já ho spáchala,
stále páchám,
stále miluju...

Ten sprnový večer,
večer dvou těl, dvou duší,
dvou duší, co v sobě duše tiše ničí,
zapomínají,
a u dna srdce skládají své zbraně,
dýchají

Večer, kdy páry by se měli milovat,
kdy by se měli nenávidět,
večer, kdy by se mělo zapomenout na lásku...
aspoň pro jednou