ZNEKLIDŇUJÍCÍ PRÁZDNO

Už jsi dlouho nic nevydal...
Vždy jsem si nadšeně objevovala tvé nové knihy
. . .
Tvá smrt mě zastihla v horách –

Malíř bratr spisovatele se bál
jestli to nebyla sebevražda
Zemřít v den smrti vlastního otce...
vím že by tě to literárně povzneslo –
(Básníku Hruškovi se pod tíhou té zprávy podlomily nohy
bleskurychle změnil směr a ve znásobené únavě
z ranního Brna zpět k ranní Ostravě)
. . .
(Padesát jedna let)
Dostala jsem strašnou chuť u zpěněného horského potoka
jako ve svých postavách ty
ožrat se slivovicí do němoty –
. . .
(A kdo to všechno za mě teď vypoví?)

Zůstalo mi po tobě zvláštní prázdno...
Jako v regálu knihkupectví po knize
kterou už nenapíšeš –