Večerní melancholie v Provance

Po pláži sama,
kamínky valí se v před,
tak jako životy všech.
Pod kouzlem bylinky zelené
vzpomeneme, zapomeneme.
Moře temně šeptá cosi,
vánek hladí mé tváře,
houpající se vlnky
a od majáku záře.
Malé Hyéreské Malibu
jehož neklid utichá
až ponoří se do hluboka.
Cobainův hlas do ouška
a trochu kouře do plic,
kde koho přece baví
sebe sama ničit.
Rozplynu se s úsvitem
já přízrak zvrácené duše,
hledej, zkoumej kým já jsem
-noční loutkou v denním rouše.