..Blanka

..sněží na prapor na lanku
a ten sníh ráno ztaje
dívám se z okna na Blanku
má kožich z hranostaje
kráčí zavátou ulicí
jak v létě sedlák polem
v duši náladu tulící
však nikdo není kolem....

..nikde ani človíček
jen vítr vločky loví
snad ji vyčte z pod víček
co ústa nevysloví
přiletěl až od Ústí
a spěchá někam k Varům
kéž mu tiše odpustí
že nevyhnul se tvarům...

...těm tvarům,které skryla si
pod kožich z drobné šelmy
v duchu ptá se..proč asi
naproti nepřišel mi
ten se kterým bych zažila
co už jednou kdysi kdesi
pro něhož bych se snažila
být esem mezi esy..