Asociace

Anotace: Stačí někdy jen přemýšlet, myslet a následně psát a nepřemýšlet nad smyslem...

Dýcháš ve jménu měsíce,
zachránce tvého,
v času nouze.
Už nemůžeš dál snášet kápi,
která tě dusí.
Červená kápě mezi tebou a ním,
je žíznivá a prahne po tvých citech
jak anděl, co spadl z nebe,
nevíš,
zda obrátit se k němu můžeš,
se svou prosbou -
bojíš se.
Neodcházej, když ti radí,
i prohra ti může něco dát,
neuhýbej žízni lásce,
nech ji běžet jako když ubíhá krajina,
když se na ni díváš.
Ten stříbrný měsíc se nechce vzdát,
slyšíš zvuk houslí a šepot křídel,
naplňuje tě to.
Cítíš své srdce jak buší
a tvé slzy stékají po tvářích.
ten pocit znám,
neuhýbej lásce.
Vždy ti může něco dát.