Nejsem zas tak přízemní
Jak si občas připadám
Jen už nestavím
Vzdušné zámky
To abych pak nemusela
Uklízet jejich trosky
(Jsem snad nějaká uklízečka?)
Čekání na levou lásku
Se protáhlo až
Do nočních hodin
Těch mých přesýpacích
Hodin života
A protáhlo se
Klíčovou dírkou
Ven z mojí hlavy
Mimo mé tělo
Aby se mohlo propít
Až do lhostejnosti
jsou životy, za který jsem zapálil svíčku, přestože se ještě žijí... nejeden... někdy mne bolí k lidem i mluvit o naději, když není nikde v dohledu... ale musí přece přijít lepší chvíle, to je snad zákon, nebo ne?
29.08.2010 11:44:00 | drsnosrstej kokršpaněl
no, hezounká dvojpáteřnice
17.08.2010 00:06:00 | Lilien