Žhář

Anotace: ...

Plazí se pouští opilý žhář, ruce krvavé, rudou svatozář. Neslyší slova kruté té písně, plný je strachu, hniloby, plísně.
Nechápe doposud jakou měl příčinu, od Boha samého, dopustit se zločinu.

Neviňátko dohořívá, ďábel první sloku zpívá.

Před oltářem ještě neřekl: Amen. Na srdce mu sedl kámen, když s modlitbou u Ježíše stál, uviděl děvčátko, touho k němu vzplál. Neudržel zvířecí svůj chtíč a teď už je to všechno pryč.

Neviňátko dohořívá, ďábel druhou sloku zpívá.

U klečících nohou dětské leží tělo, s krvavou bestií líbat se mělo. Kněz modlí se nad mrtvým dítětem, co teď již není překrásným poupětem. Zničit tu hrůzu, prokleté údolí, ohnivá ústa nikdy nic nepoví..

Neviňátko dohořívá, ďábel třetí sloku zpívá.

Opouští věřící ohnivou spoušť, před ním se prostírá rozlehlá poušť, den vydává svědectví o pekelné vzpouře, sluneční úsvit pln černého kouře.V dlani bije srdce jiné, křeč nebožáka nepomine.

Neviňátko dohořívá, ďábel čtvrtou sloku zpívá.

K pekelné bráně nenávistně, pomalu schází, na pokornou tvář a kněžský hábit život svůj sází, pořád slyší dětský nářek, srdcervoucí pláč. Proč stálo za to zničit duši? Nač?Po živoucí cestě nemůže dál, vínem a krví ortel svůj podepsal.

Neviňátko dohořelo, ďábel dozpíval.