Rána z milosti
Rána z milosti
Anotace: mateřství .... Někdy se podobám té ženě ale pokaždé když ukládám děti k spánku sotva zadržuji pláč
Někdy se podobám ženě u řeky
s dlouhými vlasy
milou tváří
ženě která se usmívá
a pláče
úzkými rty
barvy jeřabin
a přeji si ještě jednou být tím dítětem
které na noc uloží
pohladí svou měkkou dlaní
a políbí na čelo
a úzkými rty
barvy jeřabin
pronese krátkou
modlitbu
Pramálo o ní vím
Snad jen že je také sama
A u vody zapomene plakat
Je pořád krásná a křehká
jako by to ani nebyl
život co si tiše žije
Někdy se podobám té ženě
ale pokaždé když ukládám děti k spánku
sotva zachytím slzy
do svých hořkých
dlaní
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Děkuji za komentář. Omylem se mi tento kousek dostal do povídek. Nebyl to však záměr. Píšu převážně nerýmovanou poezii, protože vyjadřuje to, co se mi zrovna dere na jazyk. A je to maximálně upřímné.
13.09.2010 14:16:00 | Jasmin de Paris
Pokud byl záměr vytvořit báseň, nechápu, jak se potom objevila v mé sekci - povídky. Bohužel nemůžu přeřadit.
A také, přestože na básně nejsem vyloženě "odborník" a nezabývám se jimi, tato je vyloženě bez rytmu, a když už jej chvílemi pochytí, je vratkavý a rozhrkaný.
Opakování slok spíše přihoršilo než přidalo tu "poetičnost".
Někde chybky v čarkách.
Pakliže byl záměr vytvořit opravdu něco nezařaditelného, nicméně prózu, nechápu to úplně.
Jinak se mi to "cosi" docela i líbí, když by se na něm zapracovalo.
10.09.2010 15:17:00 | Gafrad
