Náplavky

padáš má něho
do zelenkava
mezi rybí potěr
uřícený říční proud
a na mé ruce

to bys do mne neřekla
že tě pomiluji na mostě
za sivého dne má něho
když podal jsem dlaň
ženě nad řekou

neptej se labutí
jež pozbyly na vedeních
své labuťáky
proč má něho
ještě u náplavek září

proč se jí tak dlouho třásla ramena
když vše dokola ztuhlo
a já ji skryl do nebezpečí
zítřky vyvřely
v tajícím dnešku
a včerejší tramvaják z trojky už nic neuvidí