Útržky vzpomínek

Kdo jsi,že v skrytu duše probouzíš v mém srdci nenávist,
když s každým slovem hlouběji se ztrácím
a uložím se k spánku jak při podzimu list
já sebe sám se ptám,proč k otázkám se vracím.

Vždyť dávno vím,proč lásku zlatem vykupujem,
že štěstí často roste na vysokém stromě,
a nesoulad mých veršů,zbyl v útržcích tu po mě,
vše rozdáme pak na dluh světem plujem.

Já dopsal jsem,teď slova další hledám,
konečky prstů hladí čisté stránky,
pár bílých zrnek zbylo na dně slánky,
pár zrnek vzpomínek,co nikomu je nedám .