Do usínání

Týrám vysokými podpatky
ulice vzdálených měst
abych ti byla blíž
abych tě spatřila

prchám do budoucích skutků

každou vteřinu přítomnosti
odháním obaluji do kožíšku minulosti

den nakročuje svítáním
vždy na správnou cestu
jen noc to kazí
přetrhává nitečky veselosti
a nahá zápěstí obaluje
částečkami smutku

není nic osamělejšího
než hebká krajina
slastného toužení
bez tebe
jen s náhražkou
čehosi
plachého
v kuropění