..............

Na okenní parapet snáší se tichý pláč
nového dne jsem zas němý hráč

s kartami bez triumfů
v dálkách se ztrácím
na ošoupaném stole hracím

v rýhách z časů
kdy
stíny hrály duhou
ještě nedávno -
(asi něco tuším)

pod spadlou duhou
rozpuštěný pohled před svítáním

do dna
fiktivních ka-l(u)ží

rozsypaných slov
bez vzpomínek
na pouličních lampách

sním si svůj sen
v odrazech

srdcových triumfů



- nás
dvou . . .