Nejistá sezóna životní pouti
nejedno srdce žalem se rmoutí.
Chmurná oblaka nebem si plují
na lodích plachty větrem se vzdují.
Větrem tím věčným, touhou a poznáním
smutek pak z duše láska přec vyhání.
S láskou pak vstávat a s láskou usínat
bez lásky život navěky proklínat.
Ach ano, láska je nám vším, ačkoli někdy ubližuje... přesto je stále krásná a smutek určitě vyhání z celého těla.
28.09.2010 10:43:00 | NikitaNikaT.