spolehlivě...

užíval jsem si prebend
od vzdáleného strýčka
když mne přepadla
podivná horečka
a já umělecký bandita
neodolal nutkání…

začal jsem pátrat v hloubkách
myšlenkových propastí
v rozechvění stínů jeskyní
pod příkrovem mraků
v zemských puklinách
vertikálního impéria
po příjemném zděšení
radosti třesu těla
v mrazivé rozkošnosti...

procházím nespoutaností
mladý zelenáč s kachní chůzí
odříznutý od světa
tonoucího v hlouposti
po úzkých cestách
kde se stěží najde místo
pro kopyto
mezi srázem a převisy
s roztřepenou stužkou
bystřiny v klínu hor
co si proráží cestu
burácením mezi skalisky
úchvatné divokosti...

tam nahoře
v kartuziánské idyle
prý žije jedna horákyně
zabalená v bobřích kožešinách
usazená v chaise
zahalená do mlčení…

říká se o ní
že má rychlou reakci
a nezavírá oči proti ráně...

chci zkoumat tvé nitro
tvou vznešenost a krásno
tvé scenérie
co bez přesvědčování
obrátí na víru i ateistu
už se těším
že mě naučíš ovládat
umění sebekázně...