Pojď zavedu tě do lesů
jsou bezpečné víš,
chvíli tvé srdce ponesu,
než-li jej napravíš.
Ztraceno kdesi v dálce,
uvízlo támhle v lopuší,
ve své intimní válce,
jež zásady své poruší.
Ledové doteky hřejí,
zítřek ten je ve snářích,
i smůla se jahod přejí,
polibky časů v polštářích.
Uvadla růže v trnoví,
cesta je samý kámen,
chorá duše nic nepoví,
proč jen chceš poslední ámen.
Pláčou tvé vlasy v hřebeni,
samota je moc bolí,
dokud se touha nezmění,
v písek se kámen drolí.
Láska to hoře překoná,
ukáže včas svou moc,
zmatek uvnitř se nekoná,
pojď, skončila již noc.