Moje hlava děravá,
nemůže si vzpomenout....
Kde jen jsem nechala,
svého Boha.....
Otáčím se k noci,
a nevidím tu naději...
O které jsi tolikrát,
a rád mluvil, příteli....
Chtěl jsi se za svou pravdu bít,
ale dokázal jsi jen smutek v láhvi utopit....
Potom je člověk,
totiž tak sebejistý....
Zbyl mi po tobě,
jen strach....
Ze sebe samé,
že s tím nedokážu bojovat....
Vábí mě,
a sžírá....
Ta nejistota,
z dešního světa....
A srdce,
krvavý od věčných vpichů tvé lásky...
Zpívá svou píseň,
o věčném zatracení...
Prosím,
Bože....
Nenech mě padnout,
je ve mně víc....
A vzpomínky jsou,
piraně....
Co si chtějí hrát,
když jsem sama....
A když,
už se nikdy nevrátíš....
Jak mám odehnat svho démona,
bez tebe?
Spolu,
bojovali jsme proti sobě...
A spojovalo nás,
to pouto nevyřčených slov....
otevřené svědectví života
otevřená zpověď niterna
samota umí být i rozverná
když naše k tomu bývá ochota...
17.10.2010 13:29:00 | šuměnka
Připomíná mi to Ohne Dich od Rammstein..a to je moje citovka..stip za dotknutí se mého srdce!
17.10.2010 13:11:00 | Chancer
Moc děkuji, snažím se psát aby tam byly hlavně ty moje pocity, a obraty nad kterými se pozastavíte, popřemýšlíte a pokud se m to podařilo, jsem jen nesmírně ráda...
17.10.2010 12:51:00 | whiolet
Někdy si mýslíme,že odešel a přitom stojí za Tebou.
Odcházíme my,jsme černí a on bílí,tak stud a hříšnost ti brání jít za ním.Přitom je neskutečně milující,když Adam s Evou se zakousli do zakázeného ovoce,když had jim řek polopravdu,prozřeli,zjistli,že jsou nazí,tak se před sebou a ním schovali,přitom přesně věděl kde jsou a ptá se... kde jsi...Takže,možná se my před ním schováváme...
17.10.2010 12:03:00 | Danger