Anotace: "Doufám, že konec je radostný – a doufám, že se nikdy nevrátím" - Frida
Modrý dům paletou byl tónů sytých v temnotě
Byl němým azylem lásky, vzteku a vzlínání
Jas barev obrazů zářící trpným pokáním
bouřlivých roků Fridy s Diegem v syrové nahotě…
Modrý dům centrem večírků mexických osobností
Prostor pro štěstí v náruči i pláči v ženské něze
Portréty vlastních obrysů olejů nebo kreseb
způsobem ryze naivním, ať v depresích ji hostí…
Modrý dům zůstává dál stejně nevšední jak ona!
Svým dílem promlouvá, zároveň křičí, touží
Skrz její tváře početné bolest samotou plouží
a ze zdí síla milovat už nedá možnost skonat
Slávu své dámy nese s ctí a po smrti ji množí
V té nedostižné hrdosti být svou, ji nepřekoná..
Byla to úžasná žena
jak tropická bouře
jak něžná orchidej
tajemná
živoucí
a její obrazy jsou ona sama
ST
17.10.2010 17:10:00 | Mbonita
modrý dům..
si ssebou stále nosí..
věří snům..
a realitu kosí..
svou identitou skrytou na povrchu všedností..
modrý dům..
ji..
vždy..
přívětivě..
pohostí..
17.10.2010 08:44:00 | Bean