Anotace: O šoku a štěstí
Celá léta
žádná změna
píle, snaha
den po dni
se valí
jako voda přes kameny
Jen hrst trnů občas padá
Do tváře
Zrána Slunce líbá vlhké prádlo na čelo
A měsíc večer s kytarovým úsměvem nás zve
A zase bude všechno stejné
Jen člověk občas mění se
Klidně či tak jak hlásá metalurgie
Jen hrst trnů občas padá
Do tváře
Sen znásilnil víčka dál
hluboko do tmy
Kdo ví jak zítra tu budu stát
kdo ví, jak se křičí do němoty
A jak slyší harfy hluší
nevím jak
snažím se jen existovat
Jen hrst trnů občas padá do tváře
Teda! Tahle je vážně parádní! Myslím, že těm trnům padajícím do tváře se nevyhne nikdo z nás. Někdy je jich míň, jindy víc, ale prostě to tak je ;)
08.11.2010 14:05:00 | Emily Winnacott