Anotace: ...Když nás opouští někdo koho milujeme je to těžké.Někdy ovšem nejde víc než sevřít pěsti a poprát štěstí...Psáno volně,srdcem a v slzách...
Potřebuji nejspíš zázrak
A pak složím ti k nohám
Modré z nebe….
Zatančím ti na střepech
Jež zbyly z mé dětské
Naivní víry…
Ve svitu měsíce ti
Upletu slušivou korunu
Jen trochu trnovou…
Jak dvě bledé hvězdy
Jež spadly k zemi…
Neumíme si nikdy říct
Co vlastně cítíme…
V temnotě noci
Schovám se ti do náručí…
A ty zašeptáš že snad
Jednou bude zase líp…
Netušíš jak moc Tě
Tu vlastně budu potřebovat…
Odcházíš a já s tím nemohu
Ve finále vůbec nic udělat…
Nezbývá víc než popřát ti
Mnoho štěstí v novém životě..
Je tam cítit opravdu zklamání ale i analýza a síla osobnosti - hodně štěstí!!
17.11.2010 18:34:00 | Elisha
Cítila jsem se strašně....A pořád to bolí...Ale věřím že jednou bude lépe...
12.11.2010 18:44:00 | Ashita Abigor
Nádherné... Těch zářezů od střepů nešťastné lásky mám v srdci už taky celkem mnoho.. Částečně chápu, jak jsi se cítil..
10.11.2010 12:59:00 | Vierge Noire
Děkuji,snažím se být v něčem dobrá a snad se mi to jednou i povede:)
30.10.2010 16:45:00 | Ashita Abigor
No to si mě příliš nepotěšil že z mé tvorby chytáš deprese:)Ale děkuji...Jak sem řekla..Psáno v slzách a více méně i v té depresi...
29.10.2010 19:17:00 | Ashita Abigor