Mezilidská....
Mezilidská....
Anotace: a nebo duševní stav... Dangere, nemá happyend, ale má za to otevřený konec :O)
Občas,
Utíkám…
Sama,
před sebou……
A neštěstí,
Je mi v patách….
Koušu se do rtu,
A smutek cítím až v konečkách prstů….
A někdy,
Když padne tma….
Mám strach,
Ze svých činů…
Jako hadrová panenka,
Která nesmí mluvit….
Vše jen křičí vevnitř mě,
A na rtech, mám ten svůj nekonečný úsměv…..
Je těžké,
Lhát sám sobě….
A namlouvat si,
Že vše bude fajn….
A vím,
Že to ticho kolem….
Mě jednou pohltí,
Úplně celou…..
A stejně věřím,
Jak malá holka na zázraky….
A Někde tam v dáli,
Přeci někdo vidí co se děje….
A nenechá,
Mě padnout…..
Ach,
Já to vím…..
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
...nazdárek děvče...napsala jsi to parádně, přesně tak se cítíme občas asi všichni...:-)
08.11.2010 16:44:00 | Lota
Vau,tak ta se mi hodně líbí.
Jsem rád,že sem tě "vyprovokoval" k tak krásné básni.
Za to se omlouvám,ale já už jiný nebudu :-)
Jinak básen na mne působí,jako prohlídkou Tvé duševní roby ,utkaná s noční oblohy.
Jo a dík za hepyyend,ale klidně tomu můžeš říkat otevřený konec :-)))
07.11.2010 09:34:00 | Danger
...utíkáme všichni ...někdo před sebou ...nekdo před jinými ...společné pro všechny je, že nevíme kam doběhneme ...
04.11.2010 20:48:00 | WhiteSkull
