Anotace: ...v posledních dnech nějak moc vzpomínám.... inspirací mi byl můj strejda..jeho vyprávění..a historie jednoho městečka....naší řeky...
Tenkrát jsem ještě nevěděla
/ a po Sázavě pluly vory/
že jez je hudba lidských těl
šum po němž steskem budu chorá
Vlaky z mostu házely nám dolů
konfety jisker – tajná znamení
že jsme tu ještě a jsme spolu
Válečný rošt byl samé kamení
Hlas trubky ohlašoval ledy
Spolužák na kře tancoval
Tam jsme ho viděli naposledy
Na škole černý prapor vlál
V olších jsme s vodou navázali známost
Kdo z nás si myslel že ji opustí?
Ale i voda odplula pod most
a ztratila se v propusti
A ještě tam byl chlum – ne ledajaký
Měl hudební sluch a snad i noty znal
Pokaždé zjara vydechoval ptáky
jak dědeček vzal housle hned se zelenal
Ach Tamaro, tys promluvila ústy vody
ty básnířka jsi, jejíž proudy
zurčí jak strach i něha břehů
jak splav života v toku lehu...
05.11.2010 16:19:00 | šuměnka
Tvá řeka zpívá Tamaro..pěkná ST!
05.11.2010 10:28:00 | xoxoxo
Otava a Blanice
v těch řekách jsem pádlo vnořil
a krásné chvíle s nimi prožil
(špatně jsem kopíroval, su trdlo)
04.11.2010 16:45:00 | Zasr. romantik
Ať tichá či divoká
voda v řece ví to své
Sázava či Orlice
Nežárka, Vltava
Želivka a Lužnice
Malše, Ohře, Ploučnice
Jizera a Labe celé
04.11.2010 16:41:00 | Zasr. romantik
Tak krásně jsi zachytila vzpomínku...děkuji za krásné čtení a taky za připomnění...
04.11.2010 11:35:00 | střelkyně1