Doufaje ve změnu

v rozervaných šatech pocitů
válí se svědomí v rouše adamově
černá je barva ranního úsvitu
paprsky slunce nehřejí pro mě

tóny všech písní unyle znějí
zloby stín do útrob proniká
slzy v očích smutně pějí
bez chuti srdce lásku polyká

ustaly pohyby myšlenek
duše se straní realitě
uvnitř je bouře, bezvětří navenek
deprese volá vem si mě, CHCI TĚ

nechuť se odráží ve znavené tváři
nálada v mdlobách lapá po dechu
štěstí se schovává pod polštáři
naděje ve změnu utonou ve vzdechu

a tak znovu vzdychám doufaje,
že bylo to třeba naposled,
že příkrov ledový odtaje
a štěstí mé se vrátí zpět...