Na Jidášově cestě

můj den schýlil se k večeru
usedám znaven životem
smutků užil jsem si dost

palčivá samota chytá mne
do pavučin nostalgie
lepivých vláken ztrát

výsměch prázdnoty vane
marností ohýbá vzpomínky
v šerosvitu myšlenek

kde skrývám se před lidmi
před sebou samým
vždyť tolik radostí jsem minul

hledaje poklad štěstí
v třpytivém příslibu
třiceti stříbrných

mé srdce tuší jasnozřivě
že již nemám domov
však k cíli jsem nedošel