No řekni

Vtisknutá do spirál pláče,
do smotku tíživé něhy.
No řekni, umí plakat břehy?

Žhavá jak polední pozdravy slunce,
živá jak ranní ptáče.
No řekni, má láska povahu rváče?

Poslušná dcera myšlenek svých,
čertův kvítek však více.
No řekni, je snad život šachovnice?

Vždy hlavou v oblacích
a srdcem na svém místě,
umím se zlobit, plakat i smát.
No řekni, ale víš to jistě,
že tak jak budu dávat, budu i brát?