Křupavě praská bílý sníh
- noha jej stopou značí
Samota pláně v závějích
a postavy, která kráčí
Zmizelo město, jen plochy bílé
- peřiny krásné Vysočiny
Ve větru zvony - tušení cíle
stroj času už není činný
Hlava prázdná a vymrzlá
led v srdci zvolna taje
Pod sněhem mizí stopy zla
na cestě k šálku čaje...
Máš styl, který se mi líbí....moc vyhovuje...trochu klasika a přitom neustrnulý...
05.08.2011 02:24:00 | Houda