Usnuli pod hvězdnou oblohou,
plnou nevyřčených přání....
Omámeni tou nádherou,
neměli dlouhé stání...
Tančili ve svých snech,
a za pravdu tenkrát bily by se až do krve....
Létali pegasům na křídlech,
a vše bylo jak poprvé...
Dnes však strach ze sebe mají,
dělají věci, které jiní nedělají....
A alkohol, přítel v nouzi,
jejich temné já probouzí....
V každém z nás jsou...
Jen někdy se trápíme zbytečně,jsme na sebe tvrdí,myslíme si, že za to můžeme my,přitom shoda pár okamžiků ti hodí do ruky těžký balvan ,ale je na nás ,kdy ho pustíme...
24.12.2010 09:07:00 | Danger
Smutek v chlastu neutopíš, je to dobrý plavec..a strach? Jen na chvíli.
16.12.2010 22:29:00 | Chancer