v puszcze...

ležela naproti
jako tajemná krajina
s jemně podepřenou hlavou
já se zadíval do stínů
porcelánového nekonečna
a zapřemýšlel
jaký by asi byl
svět bez nás
a před námi...

na první pohled možná
exotický chaos
páté přes deváté...

obří kmeny
vrásčité jako Metuzalém
a pod nimi
organická vůně
linoucí se
z rostlinných artefaktů
hromaděných celou věčnost
co svádí chřípí
k počátkům plodnosti...

na druhý pohled připadá
to prostředí důvěrně známé
a někde hluboko uvnitř
vnímám dokonale
vše v celistvém...

závany syrových aromat
sýrové pronikavosti
rtuťovitých temperamentů
sílí
a já o překot pádím
plaše bez útočení
jako ohřívený bonasus
divoký uroxen
splývající s lesem
v zosobnění rozlehlosti
temnoty a neproniknutelnosti...

až k té
ošlehané chatě z modřínů
co je sytá vřící pryskyřicí
se střechou pokrytou žitem
míšená šťavnatostí divokých hub
chutí drobných jeřabin
medu lesních včel
a cibulek divokého česneku
krytá širokými listy šťovíků
proniknout
k neproniknutelné Acemetě
v barchetovém kabátku
a dotknout se na chvíli
jejího posvátného hájemství
s nepodmanitelným srdcem...