vědecky...
vědecky...
četl jsem knihu
na téma kosmologické kvantiky
jedné profesorky Panoramanie
geometrické analitiky
z Časománie
a ejhle
zrovna pořádala vernisáž
osvícených obrazů
lampou s měkkou žárovkou
a autográmiádu tužkou
oné deskoviny s listy...
o přestávce jsem
v silném zanícení myšlenek
procházel zdmi
když mi někdo poklepal
na dojem budící
široká ramena
a byla to paní docentka
co mne jemně upozornila
že bych si ze saka
mohl odstranit
to ramínko na šaty...
zpočátku vypadala nepřístupně
ale rozehřál jsem ji prohlášením
že člověk existoval
již před velkým třeskem
jen neměl tolik možností
a pak mi při debatě o zvonění
na katedrách fyziky
zda ohlašuje konec hodiny
nebo začátek další
v kuloáru mezi sloupy
prozradila
zastavte se večer u mne
na kometě
ráda bych se s vámi probrala
pardon bez toho se
jednu kapitolu soukromě
a mě napadlo
že to bude ta
o rezonanci snů
v kvazistenčním jevu reality...
když jsme se usadili
v pohodlných chvílích
se sklenkami vinného moku
vedle sebe
přiznala se
že tu kapitolu
psala docela nahá
rozvášnil ji prý
můj skromný článek
v místním plátku
z filozofické lingvistiky
o sémantice esenciálního bytí
za letu nocí
v průhledné noční košili....
usmála se na mne tak
že jsem v tu chvíli
padal do prašanu
a povídá mi
co si o tom
/jevu samozřejmě/
myslíte?
myslím že je
velmi zajímavý
a být nahý
je ve vašem případě krásné...
tím jsem si získal
její sympatie
/ona mne obdarovala
těmi svými už dávno/
i když ví o mé malé vadě
málomluvnosti
že v intimních rozhovorech
se vyjadřuji spíše
signálními světly...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Byla jsem jedním z osvícených
obrazů
všech Tvých hypotéz;
o izotropii a jejím předpokladu
o velkém třesku vesmíru a ženy
o teorii přiblížení se i odrazu
o intenzitě záření a magie
když na vernisáž přijel místní kněz
s otiskem hudby svého řádu
by dámě z Větrománie
a Tobě
dal posvěcení. Dal i moudrou radu;
že rezonance snů jen tehdy ožije
až rozvibrujem touhy někde vzadu
až amoroso vylétne a nezůstane v hrobě
až oblíknem si amabile v bílém
a opásáme appassionato…
Pak totiž z duše rytíře, který tu žil
/ od řádu clitoriánů /
dostane láska stuhu zlatou
a milování glanc svůj v noci i po ránu
a penetrace nalezne svůj cíl!
A universum Věnušina potěšení
se protne intimitou úst
Signální světla touhu briosálně změní
…a pak už v symfonii vědy pro umění
nenajdem hranice a nepřestanem růst...
30.01.2011 14:01:00 | šuměnka
věda je kumšt a kumšt je život.. to říkával můj táta:-)molekuly občas zlobí, ženy moc mluví, muži málo vidí.. kumšt je najít v tom cosi, co naze vnímá, asi.. ještě že o psaní jsem nenapsala nic :-)
09.01.2011 21:00:00 | zelená víla
Když září maják
lodě nebloudí
sextanty mají dovolenou
a na kolenou odrazky
hází barevná prasátka
do intimního osvětlení
při výpočtu xtého faktoriálu
čeho?
všeho...:-)
přísně vědecky:-)
06.01.2011 20:45:00 | Mbonita
Zajímavé čtení z Nezemě-země,včetně slůvek všehomíra propouštěných světelnou signalizací do křesel z chvilky časoprostoru.ST...hezkééé i když jsem z toho volajako zmetěná:)))
06.01.2011 17:33:00 | střelkyně1
pokud se vyjadřuješ signálními světly v intimních rozhovorech,
tak jako touto básní..zní to moc hezky vědecky přitažlivě asi tak nějak bych to vyjádřila ST!:))
06.01.2011 16:59:00 | xoxoxo
inspirativně odhaleně zahalená ... nebo zahaleně odhalená :-) ale každopádně ST ... Helena
06.01.2011 12:38:00 | Helena Lovecká
