Jako dítě..

V srpnovém parnu tichý vzdech
prahnul na ústech vyprahlých,
v očích nemluvněte zlých
třpytí se a sténá mech,
růže a tráva svraštelá
zarývá se s trny do těla.

Tělo s nádechem červánků
zrcadlí se v oční rose,
jak dítko nahé,bosé,
klopítám teď do spánku.
Mé srdce již neunese
štěstí naše kusé.