Otrok Lásky
Otrok Lásky
*
žije ve službách Lásky
otrocká louč mu svítí
plane bez nadsázky
všechny bolesti
zhojí její bič
počtem překrásných ran
ví
že skrze ni dobývá svět
a nebojí se ztrát
snad je i plná pastí
obojek s řetězem
když mu nasadí
a roubíkem ucpe ústa
přesto
je gejzír
co tryská bezpodmínečnou kapitulací
vědomí
co touží po magickém spojení
klíčem
co tajná vrátka odemyká
a energií
co hřmět mu Vesmírem dovolí
*
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk08.02.2011 10:56:00 šuměnka
souhlas s Enigmanem
pouta jednou povolí
a pak se tělo klene
a už nic nebolí...
30.01.2011 20:34:00 Liv
Líp než Šerpík to asi už nikdo neřekne. Ovšem já jsem žena a dívám se na to i jinak. Jenže já otroka nikdy nechtěla. Přesto Tvá báseň je nádhernou výpovědí.
30.01.2011 17:27:00 Šerpík 1
Každý nějak k cíli kráčí,
někteří pod karabáči....
Holt, každý jsme jiný.
30.01.2011 10:26:00 Sladkalu
Já myslím, že ve Tvých verších je moc hezky popsaná podstata tohoto typu sexuálního uspokojení, i když se přiznám, že asi nikdy nepochopímrozkoš z přijímání bolesti...Ale tvoje vysvětlení dokážu přijmout, je to báječně postavená báseň, prostě jedinečná...ST !
24.01.2011 09:52:00 j.c.
sloužím...
bez biče a bez řetězu
bez pranýře a svírajících klád
pěšák v bitvě, bitvě bez vítězů
tak sloužím jen a sloužím rád
bez vějíře z ratolestí palem
bez klíče od zrezivělých vrat
v gejzíru se brodím přiospalém
za svitu loučí a sloužím rád
***
Jiří
Návštěvnost
