O KULIHRÁŠKOVI

Anotace: po hodně, hodně dlouhé době... A jinak je trochu dlouhá, snad balada nebo pohádka o Kulihráškovi.

Kdysi dávno, žila vdána za jednoho muže;
jedna krásná, milá dáma, ovšem - plná tužeb.
Měla totiž velký sen a on ho měl taky;
splnit se jim nechtěl jen, byly z toho mraky
Ti dva chtěli míti dítko, zříti svého synka;
jenž krásný by byl jako kvítko, s nímž pěkná každá chvilka.

I stalo se jim takhle jednou,
že zavítal k nim divný pán.
Svěřili se mu v noc temnou:
„Čáp nechce letět nikdy k nám“.

Poradil jim z tajných věd, potěšil je na duši.
„Hošík tady bude hned, mé kouzlo nezdar naruší“.
Však jeden háček vyskyt se tu, on ihned je však varuje:
„I když hoch bude stále k světu, problémek tu malý je“.
„Hoch nesmí“, děl kouzelník, „tím zbořil by váš svět;
za žádnou cenu… slibte mi… už vůbec přemýšlet!“

Slíbili, ač divili se, proč myšlení mu škodit má.
Proč neslíbit, když mág teď svoje zaříkadlo k štěstí dá?
Brzy synek narodil se, po matičce krásný.
Podle vzhledu jméno dali, ať je to všem jasný.
Žili, byli spokojeni, syn, matka i tatíček;
šťastni jak přenádherně prospívá jim hošíček.

Nedbali na řeči lidu, že kluk divně vypadá;
on byl totiž Kulihrášek trochu divná postava.
Jak jiný za nemocného byl by považován hned
Mít v tváři odstín zeleného, to byl jeho zdraví květ.
Byl to chlapec vcelku vzato, trochu tupý, zdálo se;
rodiče jsou pyšní na to, že stále v nose dloube se.

Až jednou, šel snad po náměstí a zaslechl zdaleka,
jak děti v reji her a štěstí rýmovačku halekaj.
Ententýky, dva špalíky letí vzduchem městečkem;
hravá slůvka milých dětí značně cloumaj blbečkem.
Tak ten chlapec svěží, jak lusk křivý krásně,
rychle domů běží, že rozlouskne básně.
Nápad to byl skvělý, leč jen na chviličku,
než-li Kulihrášek zapojil hlavičku.

Rodič neuhlídal, co v mozkovně se líhne,
co zelenou hlavu nezbedníka stihne!
Jakmile v něm totiž začal nápad klíčit…
Co se dělo dále, nemám sílu líčit.
Z toho chlapce v místě bují plodina.

Hrachovku si vaří smutná rodina.