Prachem cest
zaváté stopy
dávnými časy gest
dýcháš
a jinovatkou rána
zdobíš
svoje copy
Amfor plná břicha
praskají
v nekonečnu ticha
v obrazce skládané
z barevných sklíček
vírem v hlavě
v beznadějích víček
brouzdalištěm fantazie
minulostí
představ abstraktních
kdy svět
si na tichou poštu hraje
v krátkých řetězcích
lineárních
Obrazce měňavosti
v tvárné neviditelnosti
staví se
racionálnímu základu
Tak v potemnělém rámu rána
tříští se
plná břicha amfor
A jen skrze řeč je aktivní
- - - - - - řeč matafor - - -
Metafory pomyslné závory odkrývají
a pod slunečním tichem paprsky usínají...
ST
04.02.2011 11:07:00 | Denael