Plný ranec duše

Z prázdného hrnce se člověk nennají,
nic nezažije, kdo v zimě jenom spí.
Ledy se boří,
lodě se do nich noří
bez pasažérů...

Tulák k tulákovi sedá
jako dvě vrány bez anděla
pastýři myšlenek dávných i našich časů,
zrozenci z oceánu hlasů
v korunách stromů

Mlčky i nemlčky do strun se opírají
hrají i nehrají, zpívají, nezpívají
nemají hrnec
ale plný ranec duše