Zmatená

Anotace: Potácím se na hranici zoufalství a touhy, musím se ptát: Proč život je dlouhý? Tak zmatený jako já snad nikdo není, nejde mi zastavit to hloupé snění o troše lásky a pár šťastných chvílích o mracích černých, o koních bílých... Vážně začínám šílet!

Sbírka: Postupem času...

Ač si to nepřiznám, ač si to nepřipouštím,
Jdu cestou trnitou, jdu temným houštím
Za trochu lásky i na světa kraj
Kde tiše borový zavání háj.

Svěřím se básníkům, všem jejich hrobům,
Přečtu si epitaf, pak vzhlédnu k bohům.
Pro trochu citu, pro milá slova,
Nechci se ohlížet, chci začít znova!

Poprosím nebe o kousek radosti,
Z trnitých keřů srdce se vyprostí.
Přestane krvácet, rány se zahojí
Tiše mu pošeptám, ať už se nebojí.

Zoufalá bloudím po celém světě
Zmatek se zrcadlí v jediné větě:
„Dejte mi lásku, ať zas můžu jít,
Chci zažít ten pocit, že můžu ji mít…“