Místa za zrcadly

Vezmu loď bez vesel
a nechám se zvolna unášet
ke břehům světů vysněných
tam
kde tóny violy
ukolébají mysl mou
a písní dají balzám na duši.

Na ostrově básníků
veškerá slova vibrují v zeleni stromů
ve mracích všech barev
v azuru oblohy
dýchají z očí lásek rozjitřených
a v řekách zurčí něha s nenávistí
ač vše nakonec
moře pohltí hladem nekonečna.

V sále zlatých slov
bohové předčítají verše básníků
ale pouze ty
které autor lidem nesvěřil
neboť podvědomí tušilo
že na papíře či v mysli
zůstaly ležet
perly Kristovi.

Pro Kainy duší zůstane ostrov nedobytný
a jenom zlobný skřípot zubů prozradí
kde jsou shromážděni ti
kterým zapovězena byla
cesta sem.