Ve svém životě máme vytetovaný smích a pláč

Anotace: Tyto dvě básně byli napsaný pro stejnojmenou soutěž, a jelikož sem neměl určenej směr psaní tak každá je trochu o něčem jiném.

I maličkosti nám mohou vykouzlit smích,
třeba jenom pouhá jednička,
Třeba jenom hloupý sních.
třeba to že objala tě malá sestřička,
díky tomu ukápne ti z oka slzička,
ať už velká nebo maličká.
Smích i pláč,
bdící i spáč,
ani jedno není špatné,
ale není věčné.
Smích ti vykouzlí i to že si někomu pomohl,
že jsi jeho trápení a jeho pláč přemohl.
Udělal si to co se dnes cení,
zvladnul jsi to že se na tebe jen někdo kření,
a pokračoval si v optimismu,
použil si při tom hodně aforismu.


Narodil jsem se a hned sem znal,
ten smích a i ten pláč,
nikdo mi ale tenkrát neřek co je to vlastně zač,
a tak jsem na to přišel sám.
Jak šel čas víc a víc jsem se smál,
kolikrát sem se u TV málem smíchy počůral.
Smál jsem se všem co nadávali na tenhle svét,
co řikali jak by na vše nejrači použili jed,
ale oni byli ti co zabíjeli můj krásný svět,
když si každý den viděl jen jejich škleb.
Pak přišla první velká láska,
a po dlouhé době přišel zase pláč,
větší než vyplatní páska,
a ze mě se stal smutku vyznavač.
Pak jsem se opět oklepal,
a jen se stále smál.
Byl bych rád,
kdyby to bylo napořád
ale jistě vím že to pak zase ustane,
až u mě máj - lásky čas nastane.