noetická...
noetická...
ke stromu poznání
proti kterému jsou sekvoje
jen jarní tráva
s plody co vypadají jako listy
a každý jeden tvoří
polovinu dalšího...
je na něm zvláštní rčení
příliš pozdě poznal
příliš brzy zanechal…
myslím že vím
co to znamená…
šťastný ten
kdo nakonec pozná
tu vroucně vytouženou
avšak zároveň zarmoucen
že v marných výpadech podnikal
a ztrácel sílu
před tím co měl na dosah
aniž by si pomyslil
že mu mohla poskytnout vodu
jinde nadarmo hledanou…
tajemná přitažlivost
poutající bytosti
neexistuje absolutní oddělení
když je totiž někdo nepřítomný
ještě neznamená že není…
a tak tu stojím
vyrovnaný
uprostřed všeho toho zmítání
jako Uroboros
co ze své podstaty
vyživuje a posiluje
nově se rodící
s tebou má Amicititos
v pevném svazku přátelství…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskTa čtvrtá sloka je tak překrásná, že už jenom kvůli ní bych ti dala ST. A navíc i ten zbytek mě zarazil do židle. Paráda!
13.04.2011 22:14:00 | Jana M.
tal jsem si dala tvoji dávku...a je mi fajn..:))
12.04.2011 14:30:00 | střelkyně1
A když je někdo přítomný vůbec to nemusí znamenat že tu je:-)
11.04.2011 14:05:00 | la loba
Doplazil se
ke stromu poznání
do stínu vědění
pod světlo tryskající do všech stran
Na kůře v žhavém rukopise
v tom prvním stupni chápání
co zjevilo se na kmeni
byl signován
a přečetl si rčení;
„moudrost září a nevadne,
ochotně dá se spatřit těm, kteří ji milují
a najít těm, kteří ji hledají“
Pohlédl nahoru,
k druhému stupni odhalení
do perspektivy neskladné
do nekonečných prostorů
řetězce návazností
Na vrchol prozření!
Musel si zakrýt oči
jinak by ostré světlo spálilo mu zrak
Cítil se svoboden ve schránce vězení
vlastního těla, když duše s jinými se sloučí
a vylétne jak pták
bez jakýchkoli otázek / však i bez smyslu dalšího putování
Byl zmaten najednou…
K čemu je vlastně cíl?
Cítil, že jediné má přání
tak zavřel oči a odmrštil
tu moudrost bezednou
Svou přitažlivost opět pocítil
I šťastnou neznalost bez odpovědi na cokoli
Neznalost každé otázky
co zvláštně zahřeje i zvláštně bolí
Našel svou pochybnost!
A paradoxně vyrovnán byl tak, že v rámci nadsázky
by řekl; Dubium Sapientiae Initium
/ pochybování je počátek moudrosti /
Navlík´ si na krk malou dutou kost
A jakmile se o kůži mu otřel známý šum
..tak ústa lačně nastavil bez jakýchkoli znalostí…
08.04.2011 13:28:00 | šuměnka
Skvělé počtení, řekla bych že poslední dvě sloky jsou přímo dokonalé a hodně hodně působivé. ST!***
07.04.2011 19:25:00 | NikitaNikaT.
..en to pan..
07.04.2011 12:25:00 | isisleo
přátelé jsou nejvzácnější diamanty světa..
07.04.2011 07:41:00 | Mbonita