čekám na vlak
chci odtud pryč
kov o ocel zvoní
jak bezradnost mé duše
čekám útěchu
cestou přes neslyšící ulice
tchaikovsky lechtá mé mladé vrásky
sebe už jsem někde ztratil
a bojím se
že mne nenalezne
žádný správný člověk
či něco jiného
zvonkohra bolesti
když se dívám
slyším
nemluvím
kapek v lahvi víc než v moři
topím se v hovoru
někdo to všechno ví
doufám že alespoň tápe
možná