...cestou..

Šlapeš si po špičkách,
svého rozumu,
raději v slovíčkách,
píšeš o tajfunu.

Tajfun osudu,
co slzy roní,
dupne si nehodu,
jak stádo koní.

Jak sebe překonat,
když v hlavě mi hučí,
jsem jako saponát,
co špínu ničí.

Jak mám předstírat,
že třesou se mi kolena,
když nic necítím...

Jak můžu milovat,
po akci zmýlena,
s milým dojetím...

Očima dokořán,
sleduju nebe,
jsi-li vyrovnán,
že nechci Tebe?

Poslouchám hudbu ze sluchátek,
co přehluší zvuk kolejí,
že snad to byl pouhý začátek?
písničky, mi duši zahřejí.

Chovám se zbrkle jak čtyřhlavý drak?
musím, už vystoupit, tady staví můj vlak...