Překrásná je nepotřeba nářku
Překrásná je nepotřeba nářku
Rozpoznávám všechny ty Tvé myšlenky,
které jsi kdy rozprostřel do mého světa,
rozdal a zaprodal v rámci svých snů
a já,
uprostřed bytí,
uprostřed světla,
ztrácela se Tobě
i sobě navzájem.
A pak,
nic víc než míjení,
dvou uspěchaných lidí,
na sklonku léta,
v oddělení Promarněných nadějí.
Kdo vůbec,
řídil naše kroky?
Kdo nám vůbec dal k tomu všemu právo?
A pak,
jedna jediná věta
(více méně zoufalá)
„Prosím, vrať se mi“
Vždyť přeci překrásná je nepotřeba nářku...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Znám Tě sice jen krátce, teda spíš Tvé básně..Ale i já jsem se vrátil a nezklamal jsem se .-)
30.11.2012 21:15:57 | Madanik
... mám moc ráda verše pana Skácela ...
... a Tvoje báseň, i když s jeho názvem :-), je ... prostě krásně bolestně pocitová ... a pocity jsou Tvé ... takže ... ST
17.04.2011 11:21:00 | Bambulka
