Anotace: O:)
Někde hodně hluboko v minulosti
jsem se momentálně ztratila.
Začla jsem vzpomínat, přemýšlet o marnosti
ale je na čase, abych se vrátila...
Ale kam?
Do reality... Do přítomnosti.
Světa co je černý stejně jako bílý.
S tebou a bez tebe, proplétáme se vzájemností.
Skutečnost je jiná než to, co jsme snily...
A proto utíkám...
Před vším a všemi,
ve snech do budoucnosti ze zamykám.
Co na tom, že občas brečet chce se mi,
že svými slzami občas se zalykám...
Je jedno kvůli čemu pláčeme.
Zda může za to budoucnost nebo minulost.
Je důležité, pro co vlastně žijeme.
Že realita rovná se přítomnost...
někdy je pláč osvobozující,
odplaví smutky duší bloudící
a někdy
si poradí i s vichřicí ...
21.04.2011 06:36:00 | nejsembásník
Nemá se žít minulostí, avšak není třeba proto pálit mosty, by tak nezůstaly vzpomíky.... přítomnost... to je to, co je teď, ne minule, ne potom... budoucnost... střípky vyhlídek, sny, touhy a přání... některé na dosah, jiné časem přibijí se jinými... ST!***
21.04.2011 06:35:00 | NikitaNikaT.