Přemítání

poslední žár paprsky daly
za obzor se slunce skrývá
do červánků se nebe halí
přichází tma, tak už to bývá

luční kvítí hlavy kloní
a v kapkách rosy kane žal
nejedno oko slzu roní
že soumrak další den nám vzal

tiše sleduji ten koloběh
a otázky se v hlavě rojí
proč je život velký spěch
a proč se člověk smrti bojí

proč nám neúprosně vládne čas
a v jeho stínu se život ztrácí
proč rozpouští se denně v nás
a proč se stále v kole vrací

pak procitnu znovu při svítání
které dá mi novou touhu žít
vždyť život je plný přemítání
a jeho součástí je krásné být