Deset let

Anotace: Trochu delší báseň. O je mnoho problémů, které děti prožívají a ne že ne. nad některými se později zasmějí...s jinými se potáhnou celý život...poznamenaní...(dřív upravené pro rap)

Deset let, už tak je to dávno,
Přesto mám ve své duši prázdno.
Deset let, tohle fakt nedám,
Proč to pořád před očima mám?

Sedím si klidně ve školní lavici,
Přijde ke mně kluk s úsměvem na líci,
Zlehka mi potřese pravicí,
Nevím, proč připomíná opici.

Opička žvaní a ukazuje na mě,
Chvíli přemýšlím, zda nezmizet k mámě.
Seskupí se kolem mojí oblé postavy,
O přátelství s nimi nemám vůbec obavy.

Napřed příjdou urážky, úplně ztuhnu,
Kolik holka vážíš? Asi tak tunu.
Ignorace nepomáhá, přicházejí další,
Po chvilce mám chuť hodit si mašlí.

Minuty se táhnou, já utíkám pryč,
A všichni za mnou, to je ale kýč.
Poprvé za mnou chlapy utíkají,
Někdo pomozte mi, už mě mají.

Nikdy jsem neběžela příliš rychle,
Oni ale jo a netváří se mile.
Pod potupnou hořkostí tíhou,
Snáším všechno ne, chvíli dlouhou.

Srdce poskočí, možná je naděje.
Přichází učitel, všechno to skoncuje.
Jenže oni prý, že se nic neděje.
Učitel odchází a vše zas pokračuje!

Dneska mi vážně hučí už v kebuly,
Svým břichem, smaž klidně tabuly.
Třesu se už, na každém kroku,
Neodcházej pryč, ty náš Špeku!

Každý den, jdu domů s pláčem,
Máma říká, že to moc lámem.
No tak si to neber,
A na ně se vyser.

Díky mami, vážně skvělá rada,
Jenže tohle není vůbec sranda.
Není den, aby se mi nesmáli.
Kvůli nadváze, vlasům, či jménu,
Ze zoufalství vnímání přepnu.

Pak se něco změnilo, asi v sedmé třídě,
Řekla jsem si dost! Teď jste na řadě!
Ty do mě urážkou já do tebe pěstí,
Tak aspoň neutíkej a bojuj se ctí!

Utíkáte před holkou, kterou jste ničili,
Celých sedm let, tyrali a mučili,
Sice jenom slovně ale to nevadilo,
Jen se podívej, co se ze mě stalo.

Kdo jsem dnes? Kdo to ví?
Jen kruť hlavou, víš kuloví.
Vzpomínám si na tu dřinu,
Zocelila jsem ale za jakou cenu?

Dětství takové, na které se nedá vzpomínat,
Potkávám vás dnes, nebudu děkovat.
Možná, že nebýt vás, lépe bych se měla,
Ale rvát bych se asi neuměla.

Nebyli jste jediní, bylo vás víc,
Co po vás chci? Už nic.
Omluva to nespraví, na to je pozdě,
Mluvit o vás budu ale jen sprostě.

Chci, aby moje děti se o sebe postarat uměly,
Ale mojí zkušenost přitom raději neměli.
Nechci, aby ukazovaly na druhý,
Aby byly k prosbám druhých hluchý.