V růži..

Co dříve bývalo, co je, co bude?
ptát se, neb neptat se
Slunce dnes bílé, zítra možná rudé
bude, pak negace

výroku o Slunci jak dvoubarevném
- přec tak tomu není
vžyť nejspíš žluté je, v úmyslu zjevném
hřát až do zbláznění

zeptám se přímo a nezaujatě
- Jaképak jsi, Slunce?
- V šatech mých bylo, jsem, budu ve zlatě
pomeranč ve slupce

zevnitř světlo samo, od srdce putuje
přes milion let nejmíň
dokud se foton prokouše ven, mutuje
až plný odřenin

vylítne z koule jak paprsek hbitý
přistane třeba kdes
na růži, do kapky rosy zalitý
s duhou všech barev, směs

s její vůní můj květ sluneční bude
(Slunce ví nejzlatší)
zeptat se, zda-li ještě slunce sudé
znám? V růži nejsladší