Divný to vzduch náhle chodí kolem...

Klika věčně se otevírající, okamžik přesvědčí,
jak zlé oči páže, jak studny kloktající
po rozedraném svitu duše mojí,
když drobky starých myšlenek rybář skládá
otec přání stále se za zrcadlem schovává,
držíš ten dojem? v rukách máš most,
sto tisíc let motá se žitím
avšak hodiny stále si broukají melodii uhrančivou

Jaro přeběhlo, vrba přede, když semínko pelíšek nachází
opilá barva za práh usedá,
a vše se zdá býti jasné
však rovnováha pohledu ztrácí tóny
ústa jsou omámena, brouk přeskočil smysl
cesta nevyslovená a význam byl pohřben,
Divný to vzduch náhle chodí kolem...!