Je ráno,
ráno jak jen může být,
budík chce se mi oknem prohodit,
jeho zvuk je jako v hlavě hřeb,
v tu chvíli chtěl bych neslyšet.
Ještě chvílí hluchoněmým být,
jak pštros do písku,
pod polštář hlavu zastrčit,
to bych opravdu rád,
nejde to, musim, jak jindy
i dnes vstát….