Jsi jako anděl co spadl z mých řas.
Jsi jako oheň co plápolá tu zas.
Oheň co zažehnut byl v dávných pohádkách.
Najednou sychravo je jak vždycky-po hádkách.
Chladné ruce, když plane záře hvězd.
Jak marnivý kejklíři, co vracejí se z cest.
Oči temné jak světlo petrolejky.
Máš hrdost a vzdor tyčící se vlajky.
Bezradná touha buší na dveře,
čekáš až sejmou ti těžké otěže,
smutku a strachu, když položíš svou dlaň
na šedou a skrvavenou skráň
...........své nejmilejší.